Píseň

26. srpna 2018 v 13:53 | HzB


Do klidného ticha ospalého léta,
známé písně dávné ozvala se věta.

Neodbytná píseň pronikavých hlasů,
každé ráno zazní od počátku časů.

Vypráví jak láska kvete v každém věku,
nikdo však nevrátí zpátky času řeku.

Srdce stále nová, rozechvěje tíseň,
když uslyší prvně všem tak známou píseň.

Tam kde starých písní ztrácí význam slova,
kde hrdličky hnízdí, v lipách u hřbitova.

V podzimním pak čase, pozdě na tvé snění,
do chladného rána, marné probuzení.






 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MOE MOE | E-mail | Web | 26. srpna 2018 v 16:07 | Reagovat

O.O Ta je luxusní!

2 Aileen Aileen | E-mail | Web | 29. srpna 2018 v 10:35 | Reagovat

Tak ta je fakt krásná, taky bych chtěla umět něco takového psát. Ale být v pozici čtenáře, když někdo píše takovéto básně, je taky skvělé!:D :)

3 HzB HzB | E-mail | 29. srpna 2018 v 10:56 | Reagovat

Díky, taky bych chtěl umět takto chválit ;-)

4 Miriam M. Miriam M. | Web | 28. září 2018 v 22:48 | Reagovat

Na tenhle blog jsem narazila náhodou - a až po chvíli mi došlo, že je pokračováním jiného, který se svého času dost objevoval na titulce a který mi upřímně řečeno býval všechno, jen ne sympatický. Ale jakkoli o tvých úvahách na téma vztahů si myslím svoje, říkám na rovinu - ta báseň je dobrá. Hodně dobrá. A mnohé další taky. Mám z ní pocit, že se v tobě skrývá mnohem víc, než bych si na základě předchozího blogu kdy pomyslela. Přinejmenším literární talent zcela jistě. Veršuj dál, stojí to za to!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.